Lukáš Flégl: Na konstrukci mě baví hledání nových řešení

Když někomu mimo strojírenství řeknete, že pracujete jako seniorní konstruktér v ORTu, co si pod tím může představit? Co je vlastně náplní vaší práce?

Především různorodou a kreativní práci. Moje náplň práce na pozici seniorního konstruktéra zahrnuje širokou škálu činností – od komunikace se zákazníkem ohledně prvních návrhů a konceptů ve spolupráci s naším obchodním oddělením přes tvorbu prezentací až po samotnou projekci, která se primárně zaměřuje na jednoúčelová zařízení pro automobilový průmysl. Zároveň vedu svěřené projekty až po jejich finální testování a předání zákazníkovi.

Jak jste se ke strojařině dostal a proč jste nakonec zakotvil právě v ORTu?

Ke strojařině jsem měl blízko odmala. Zajímal jsem se o auta, motorky a všechno, co se hýbalo. Také díky svému tátovi, který pracuje ve strojírenství více než třicet let, jsem věděl, že moje cesta povede na průmyslovou školu. 

Po maturitě jsem nastoupil do oddělení technologie, kde jsem pracoval právě pod vedením svého táty. Přibližně po dvou letech jsem se ale chtěl posunout více k technickým návrhům a konstrukci strojů. O ORTu jsem tehdy vůbec nevěděl, přestože sídlil pouhých dvacet minut od mého bydliště. Narazil jsem na něj náhodou a přes známého, který znal pana Orta, jsem se domluvil na pohovoru. Letos v září jsem ve firmě oslavil už deset let.

Co se za tu dobu ve vaší práci změnilo nejvíce?

Především náročnost a složitost samotných zařízení. Když jsem nastupoval, zákazníci měli většinou poměrně jasnou představu o tom, jak má stroj vypadat a co má umět. V dnešní turbulentní době, kdy je automobilový průmysl jako na houpačce, se požadavky často doplňují i v průběhu projektu. Reagovat na takové změny bývá někdy velmi složité.

Většina lidí si pod konstruktérem představí člověka, který celý den sedí u počítače a kreslí ve 3D. Jak ve skutečnosti vypadá váš běžný pracovní den?

Jak už jsem zmínil, práce je velmi různorodá a většinou není žádný den stejný. Každé ráno si s vedoucím projdeme plán na daný den i výhled na celý týden. Pokud je rozběhnutý projekt, obejdu
kolegy, zjistím, v jaké fázi se práce nacházejí, a zda není potřeba něco vyřešit.

Poté pokračuji buď v konstrukci konkrétního zařízení, nebo se pustím do návrhu nového konceptu. Téměř každý den také komunikuji se zákazníky a řeším úkoly spojené s dalšími probíhajícími projekty.

ORT vyrábí jednoúčelové stroje a zařízení na zakázku. Znamená to, že je každý projekt jiný, nebo se některá řešení opakují?

Je to velmi individuální. Po letech už člověk alespoň tuší, kde začít nebo ve kterých starších projektech hledat inspiraci. Většinou ale vzniká nové zařízení. I když si zpočátku myslíme, že bude
podobné některému z předchozích, téměř vždy se objeví nový technický uzel, který musíme vyřešit. Každý projekt je proto svým způsobem nový.

Vzpomínáte si na projekt, který pro vás byl něčím výjimečný?

Za ty roky jsem pracoval nebo spolupracoval na mnoha projektech. Vždy si ale vzpomenu na svůj první velký projekt, na kterém jsem pracoval s bývalým kolegou, od něhož jsem se v začátcích učil.

Jednalo se o ožehovací zařízení pro palubní desku do automobilu. Na začátku měl zákazník jednoduchý stroj se čtyřmi pozicemi určený pro palubní desky stejného typu. Výsledkem byl
multifunkční dvoupozicový stroj pro tři různé typy palubních desek. Tento projekt si budu pamatovat také proto, že jsem zařízení nejen konstruoval, ale následně jsem se podílel i na jeho montáži u zákazníka.

Konstruktér v ORTu není jen u monitoru, ale je v kontaktu také s výrobou. Jak spolupráce mezi konstrukcí a dílnou funguje?

Z mého pohledu funguje dobře. Snažíme se s kolegy z výroby navzájem si vycházet vstříc. Oni vědí, že podklady v počátečních fázích projektu nejsou vždy jednoduché a že navrhnout stroj pouze podle dodaných dat může být náročné. My se jim naopak snažíme poskytovat co nejvíce podkladů a podpory, ať už při samotné výrobě, nebo při následné kompletaci zařízení.

Vzpomenete si na situaci, kdy vám kolegové z výroby ukázali něco, co změnilo vaše konstrukční řešení?

Takových situací bylo hodně. Kolegové zařízení každý den montují nebo svařují, takže mají cenné praktické zkušenosti. Často se to projevuje například u projektů podobných některému z dřívějších zařízení. Pokud se při jeho výrobě nebo montáži určité řešení osvědčilo, můžeme tuto zkušenost využít také u nového projektu.

Jak velkou svobodu má konstruktér při hledání vlastního řešení?

Z mého pohledu byla dříve tato práce volnější a konstruktér se více zapojoval už do návrhu celého zařízení a hledání základního technického řešení. Dnes obvykle první návrh projedná se zákazníkem obchodní oddělení, které připraví alespoň základní koncept. Konstruktér jej následně rozpracuje do detailu. I po převzetí návrhu od obchodu však zůstává mnoho technických bodů a uzlů, které je potřeba dořešit. Někdy je způsob řešení předem daný, jindy musí konstruktér přijít s vlastním návrhem.

Seniorní konstruktér zároveň vede projekty a spolupracuje s mladšími kolegy. Co podle vás odlišuje dobrého konstruktéra od opravdu výborného?

Určitě je to schopnost komunikovat s kolegy. Konstruktér musí umět navrhnout technické řešení tak, aby fungovalo, ale zároveň o něm dokázat diskutovat s ostatními a společně se shodnout na výsledné podobě. Pokud někdo přijde s lepším návrhem, je důležité přijmout ho jako možnost posunu, nikoliv jako kritiku.

Když k vám přijde nový kolega, co ho během prvního týdne nejvíc překvapí? A jak mu v ORTu pomáháte získat jistotu?

Pravděpodobně množství různých rolí, které konstruktér zastává. Patří mezi ně komunikace se zákazníkem, příprava prezentací, výběr nakupovaných komponentů, samotná projekce, tvorba
podkladů i předávání hotových strojů.

Pro nové i stávající kolegy máme zpracovanou interní „kuchařku“, která popisuje základní postupy práce konstruktéra v naší firmě – od ukládání souborů a projekce zařízení přes tvorbu prezentací až po zasílání e-mailů. Zejména v začátcích je to podle mě velmi užitečný podpůrný materiál, který průběžně aktualizujeme.

Co vás na práci konstruktéra baví i po tolika letech nejvíc?

To, že žádný projekt není stejný a člověk pokaždé řeší nové technické výzvy.

Kdybyste měl zkušenému konstruktérovi, který zvažuje změnu zaměstnání, jednou větou vysvětlit, proč by měl přijít právě do ORTu, co byste mu řekl?

Bude mít možnost pracovat na různorodých projektech a díky nim se dál profesně posouvat.